Porta (2020)
Procesuální site specific instalace ve veřejném prostoru „Porta“ vznikla jako součást výstavního programu festivalu Boskovice (festivalu za záchranu židovského města). Jedná se o první procesuální instalaci v řadě, která využívá vestavěný světelný zdroj.
„Porta“ jak už název napovídá je pomyslným portálem – rovinou propojení různých časových rovin. Instalace je tak jakousi alegorií festivalu jako takového – akce která prostřednictvím moderních prostředků chrání něco prastarého.
Základem pro instalaci se stala pískovcová kašna z roku 1872 v ulici u Kupadel, která byla částečně naplněna černou tuší. V ní umístěná konstrukce se skládala z neonového kruhu, skleněné tabule s rozměry standardizovaných dveří a v poslední řadě z chemické děličky naplněné černou tuší.
Kapající černá tuš reprezentující tok času se rozbíjí o skleněnou tabuli – pomyslnou současnost. Na jejím povrchu se tvoří neopakovatelné neustále se obměňující obrazce. Tuš kapající přes okraje tabule rozvlňuje temnou hladinu tuše – hladinu, která nenabízí žádnou možnost jak odhadnout jaká hloubka se za ní skrývá – symbolizující minulost. Ta je naopak v podstatě neměnná. Jen obrazy „současnosti“ ovlivňují podobu jejího povrchu, nikoli ale její podstatu.
Vznikl kontemplativní prostor, který v návaznosti na denní dobu výrazně měnil charakter.
Fotografie: Vendulka Prchalová
The processing site-specific installation in the public space „Porta“ was created as part of the exhibition program of the Boskovice Festival (a festival for the Old jewish town). This is the first processing installation in a series what uses a built-in light source.
„Porta“ as the name suggests is an imaginary portal – interconnection of different time planes. The installation is a kind of allegory of the festival it self – an event that protects something ancient through modern tools.
The base for the installation was a sandstone fountain from 1872 in the street U Kupadel, which was partially filled with black ink. The structure placed in it consisted of a vide neon circle, a glass sheet with the dimensions of a standardized door and a chemical divider filled with black ink.
The dripping black ink representing the flow of time shatters on a glass sheet – an imaginary present. Unrepeatable, constantly changing patterns are formed on its surface. Ink dripping over the edges of the glass undulates the dark surface of ink on the bottom of the fountain – a surface that offers no way of estimating the depth behind it – symbolizing the past. It stais essentially unchanged all the times. Only images of the „present“ affect the reflection on its surface, but not its essence.
A contemplative space was created, which significantly changed its character in connection with the time of day.
Photo: Vendulka Prchalová
