Porta (2020)
Procesuální site-specific instalace ve veřejném prostoru „Porta“ vznikla jako součást výstavního programu festivalu Boskovice (festivalu za záchranu židovského města). Jedná se o první procesuální instalaci v této sérii, která využívá vestavěný světelný zdroj.
„Porta“, jak už název napovídá, je pomyslným portálem – rovinou propojení různých časových rovin. Instalace je tak alegorií festivalu jako takového – akce, která prostřednictvím moderních prostředků chrání něco prastarého.
Základem instalace se stala pískovcová kašna z roku 1872 v ulici u Kupadel, která byla částečně naplněna černou tuší. Umístěná konstrukce se skládala z neonového kruhu, skleněné tabule o rozměrech standardních dveří a nakonec z chemické děličky naplněné černou tuší.
Kapající černá tuš, reprezentující tok času, se rozbíjí o skleněnou tabuli – pomyslnou současnost. Na jejím povrchu se vytvářejí neopakovatelné, neustále se měnící obrazce. Tuš, která přetéká přes okraje tabule, rozvlňuje temnou hladinu – hladinu, která nenabízí žádnou možnost odhadnout, jaká hloubka se za ní skrývá, symbolizující minulost. Ta je naopak v podstatě neměnná. Jen obrazy „současnosti“ ovlivňují podobu jejího povrchu, nikoli její podstatu.
Vznikl kontemplativní prostor, který se v návaznosti na denní dobu výrazně měnil.
Process-based site-specific installation in public space “Porta” was created as part of the exhibition program of the Boskovice Festival (a festival dedicated to the preservation of the Jewish town). It is the first process-based installation in this series to utilize a built-in light source.
As its name suggests, Porta functions as an imaginary portal – a plane connecting different temporal layers. The installation thus serves as an allegory of the festival itself – an event that, through modern means, preserves something ancient.
The basis for the installation was a sandstone fountain from 1872, located on U Kupadel Street, partially filled with black ink. The structure placed within it consisted of a neon ring, a glass panel the size of a standard door, and, finally, a chemical separator filled with black ink.
The dripping black ink, representing the flow of time, breaks upon the glass panel – the metaphorical present. On its surface, unique and continuously changing patterns emerge. The ink flowing over the edges of the panel ripples the dark surface beneath – a surface that offers no way to gauge the depth hidden beneath, symbolizing the past. This past, in contrast, is essentially immutable. Only the “present” images affect the appearance of its surface, but not its essence.
A contemplative space is created, which changes dramatically in character depending on the time of day.
